Zlobivou šampionku krotí Dlouhý: Chce to čas, ale pak si držte klobouky

7. června 2022, 09:26 | Vytáhlá postava, dlouhé nohy i ruce - ideální páky, s nimiž může tlouct do tenisáků. A v pravé paži má švih jak málokdo. Nadarmo nepřipomíná Lucie Havlíčková na kurtu Petru Kvitovou. Sedmnáctiletá slečna je sice ještě světelné roky vzdálená výsledkům slavné krajanky, čerstvý singlový i deblový titul z juniorky Roland Garros ale něco naznačují. Pokud bude i nadále úspěšně pokračovat krocení „zlobivé slečny“, čekají nás zajímavé časy. „To si pak držte klobouky,“ tvrdí její kouč Lukáš Dlouhý.

Tenisová historie pamatuje řadu zlobivých dětí. Říká se, že právě z nich vyrostou nejlepší tenisté. Ani Lukáš Dlouhý, současný trenér Lucie Havlíčkové, nepatřil mezi svatoušky. „I ona bývala na Spartě braná za takové zlobivé děťátko, což se ke mně hodí. Hned mi to bylo sympatické,“ vypráví dvojnásobný vítěz grandslamové čtyřhry, jenž s Havlíčkovou pracuje rok.

Sama tenistka, jež od čtyř let trénuje na pražské Spartě, se téhle pověsti nebrání. „Mám ji asi kvůli tomu, že si dělám věci po svém. Ne vždycky dělám to, co mám a jak mám a ne každému se to líbí.“

To, co Havlíčková předvedla minulý týden v Paříži, se ale muselo líbit všem. Vyhrála dvouhru juniorek, v páru se Sárou Bejlek, kterou den předtím porazila v dramatickém semifinále, pak uspěla i v deblu. „Paříž je můj největší úspěch,“ hodnotila tenistka, kterou v sobotu večer naložilo auto a odvezlo i se dvěma stříbrnými talíři domů do Prahy. „Takže jsem toho ještě moc nestihla,“ líčila hráčka, které udělaly největší radost gratulace od slavnějších krajanek. „Petry Kvitové, Marušky Bouzkové, Katky Siniakové a Báry Krejčíkové. To nejvíc potěší, když vidíte, že i tyhle hráčky vás sledují,“ děkovala za přízeň.

Havlíčková má talent, aby je jednou doplnila nebo nahradila na WTA Tour. Ač její jméno v záplavě nadějí jako sestry Fruhvirtovy, Linda Nosková, Sára Bejlek či Nikola Bartůňková zatím tak nerezonovalo a v dospělém žebříčku WTA se krčí až v deváté stovce, všechno má svůj čas. A jsme opět u pověsti zlobivé slečny…

Dcera známého dietologa Petra Havlíčka, u kterého žije a jenž je s její maminkou, která ji doprovázela na tiskové konferenci, rozvedený, je prý svéhlavé stvoření. „Všichni ji podceňovali, nikdo nevěřil, že to může někam dotáhnout. Ale já v její povaze naopak viděl výhodu,“ vypráví kouč Dlouhý. A popisuje, jak probíhá krocení téhle slečny. „Někdy se stane, že místo tréninku jdeme radši na kávu nebo aspoň z kurtu, protože to je kontraproduktivní. Každý má svoji osobnost a hlavu, s tím se nedá nic dělat. Začínali jsme na dvou zrušených trénincích týdně. Když to bude jednou měsíčně jako v poslední době, tak jsem s tím schopný žít,“ usmívá se s tím, že největší překážkou je nuda a stereotyp tréninků. „Jak ji to přestane bavit, nikdo s ní nehne. Uvidíme, jak dlouho jí vydrží, aby pořád v tréninku opakovala všechna cvičení, protože to je pro ni nuda. Ona potřebuje zábavu, akci,“ tvrdí Dlouhý, jenž už dřív pomáhal Barboře Strýcové a věří, že do ženské duše dokáže coby amatérský psycholog nahlédnout. „Mám doma dvě dcery, manželku a dvě feny, takže myslím, že už se se ženskýma začínám učit.“

To, že Havlíčková v Paříži během jednoho týdne zvládla absolvovat jedenáct vítězných zápasů a na kurtu strávila v singlu i deblu celkem 16 hodin a 15 minut, je zase práce kondičního mága Marka Všetíčka. Bývalý strůjce úspěchů Radka Štěpánka a mnoha dalších tuzemských veličin tenisu ji už vede taktéž rok. „S fyzičkou můžu být spokojená, i když to bylo náročné,“ říká Havlíčková, která ve čtyřech ze šesti utkání dvouhry na Roland Garros musela bojovat tři sety a třikrát otáčela v rozhodující sadě kritický stav 2:4.

Když je Havlíčková správně naladěná, projevuje se její nebojácná povaha. V klíčových chvílích pálí srdnatě do míče, nesesype se. „Třeba v semifinále se Sárou Bejlek prohrávala ve třetím setu dokonce 2:5 a za tři a půl minuty už to bylo 5:5, 12:1 na míče. A z toho trefila osm winnerů. Na tom se dá stavět,“ kýve hlavou spokojeně Dlouhý. „Ještě před rokem bych za stavu 2:5 ve třetím asi ani nezačala hrát, zabalila bych to a šla domů. Teď jsem udělala všechno pro to, abych skóre otočila. Práce se projevuje,“ líčí tenistka, která na dvou předchozích juniorských grandslamech ztroskotala v prvním kole. „Třeba loni ve Wimbledonu jsem byla tak nervózní, že jsem vůbec nebyla schopná hrát svůj tenis. Můj výkon byl šílený, katastrofální,“ vzpomíná a trenér podotkne, že se v minulosti z velké snahy a chtění rychle stala frustrace a naštvanost.

Havlíčková se lepší, ale stále představuje nevyleštěný diamant. Stoupá pomalu. Sedmnáct jí bylo v březnu, ale v jejím případě se nikam nespěchá. Není důležité, jak rychle budete nahoře, ale kam až vylétnete a jak dlouho tam vydržíte, to je jedna z tenisových pouček, která na její případ sedí. Na pražské Spartě si občas zatrénuje s Petrou Kvitovou, k níž bývá svým čistým švihovým tenisem přirovnávána. „Výška, dlouhé ruce i nohy, páky na údery… Podoba tam je, i když Lucka hraje pravačkou,“ soudí Dlouhý.

Na práci celého týmu bude, aby jedno Roland Garros nebyl pouze výstřel do tmy. „Tohle byl jeden turnaj a jak říkával Ivan Hlinka: Hlavně se z toho nepo…. a pracovat dál,“ nabádá trenér, jenž hodlá tenistce ordinovat čím dál víc dospělých turnajů, aby se na WTA z deváté stovky posunula do vyšších pater. Pomoci k tomu může i karta do hlavní soutěže červencového turnaje WTA na domovské Spartě, kterou obdržela.

Zároveň se nesmí příliš tlačit, což by bylo v případě Havlíčkové kontraproduktivní. Strategie kouče Dlouhého je následující: „Myslím, že potřebuje rok až dva navíc oproti ostatním holkám. V juniorkách musí zjistit, že může vyhrávat všechno. Pak uvidí, že ty stejné hráčky jsou do dvoustého místa na světě, kde se teprve začíná hrát velký tenis. Jde jí to pomaleji, potřebuje všechno vstřebat, říct si, že tenis je to, co chce. Sice jí to všichni říkají, ale musí si na to přijít sama. A jak to udělá, tak si všichni držte klobouky!“